Zvony

Zvon je samozvučný bicí nástroj který slouží ke svolávání věřících k modlitbě, nebo plní jinou oznamovací funkci. Můžeme je najít na věžích a věžičkách kostelů, radnic nebo kaplí, na domech, nádražích, školách apod. Je odléván zvonařem ze speciálního typu bronzu, tzv. zvonoviny. Na každý zvon je potřeba vyrobit novou formu, tudíž každý zvon je neopakovatelný originál.

První zvony se vyráběly už 3000 př.n.l. v Mezopotámii. Poté v Číně a Egyptě, později ve starověkém Řecku a Římě. První odlévané zvony vyráběli v Evropě mniši kolem 5. století. Jejich použití v kostelech se začíná rozšiřovat kolem 10. století. Dnešní charakteristický tvar zvonu se objevuje už o 200 let později. V 16. století zvonařství dosahuje svého vrcholu. 

MECHANIKA ZVONŮ

Opravy zvonů či jejich technického vybavení bohužel většinou probíhají až v momentě, kdy se z věže přestanou ozývat. Aby mohl zvon správně plnit svoji funkci, musí být jeho mechanický stav v naprostém pořádku. Proto je třeba provádět pravidelnou vizuální kontrolu jejich funkce. Kontrola musí zahrnovat jak zvon samotný, tak stav srdce, kování, závěsu, ložisek, zvonové stolice i případného elektrického pohonu. 

Samostatnou kapitolou je srdce zvonu, které je často tvrdší, než by mělo být, nebo je jeho tvar nevyhovující. Takové srdce často zvon nadbytečně opotřebovává, čímž se zkracuje jeho životnost, a dokonce může dojít k jeho poškození. 

ELEKTRIFIKACE ZVONŮ

Elektrifikace kostelních zvonů je často považována za nechtěnou činnost. Objevuje se tvrzení o jejich poškozování vlivem jeho činnosti. Toto má své opodstatnění především s přihlédnutím k funkci prvních elektrických pohonů. Ty často velice nešetrně "trhaly" za zvony obrovskou silou a tím docházelo k jejich rychlému nadměrnému opotřebení. V dnešní době je pohon řízen elektronickou jednotkou, která se dá přesně nastavit podle potřeb daného zvonu. V tomto případě si dovolujeme tvrdit, že profesionálně vyřešené automatické houpání zvonu je bezpečnou variantou zvonění.